• Aleš Fodor

Dřevěná miska a lžíce jako symboly minimalismu


Už dlouhá léta žiji v jedné místnosti a často ne sám. Poslední rok a půl mám v této místnosti i svůj řezbářský kout. Tento způsob žití mě dovedl k jisté míře minimalismu. Tedy konkrétně - mít jen ty věci, které opravdu potřebuji a zároveň mít opravdu dobré a kvalitní věci.

Všechno, co potřebuji k běžnému životu se mi vejde najednou do auta. Když nepočítám dílnu, ta je spíš na dodávku. Naprosto nedílnou součástí mého života se stala dřevěná miska a lžíce. Vozím je všude s sebou. Jím ze své misky svou lžicí téměř každé jídlo. Často i v restauraci vytáhnu vlastní lžíci. Jasně, já to dělám možná i trošku proto, abych ukazoval své výrobky, kde se dá :-D.

Právě díky mé březové misce a švestkové lžíci jsem si hodně uvědomil, kolik mi přináší do života radosti. U každého jídla mi dělá radost, že mám tak pěkné věci v rukou. Že se jich mohu dotýkat. Že si mohu prohlížet umění dřeva, které je na každém výrobku naprosto unikátní. A samozřejmě i radost, že jsem je sám vyrobil. Právě tato radost postupně vedla k tomu, že jsem v podstatě přestal jíst jinak. A to zase vedlo k tomu, že nepotřebuji moc nádobí.

Na cestování jsou dřevěné misky a lžíce skvělé i díky své váze.

Zkrátka kolem a kolem - postupně se učím mít co nejméně věcí a zároveň mít přesně ty, které opravdu potřebuji.